Vibe coding po roce a 16 projektech: co AI v tvorbě webů opravdu zvládá

V poslední době se mě lidi často ptají, jestli umí AI postavit funkční web. Můžu mluvit z praxe — všech mých posledních 16 projektů, mezi nimi PražskéMuzikály.cz, Zveráč.cz, BIGG.cz i RealFree.cz, vzniklo s pomocí AI. Po víc než roce ostrého provozu se ohlížím bez příkras: kde mě to nadchlo, kde zklamalo a co bych dnes udělal jinak.

Co je vibe coding a proč se o něm tolik mluví

Pojem „vibe coding" poprvně použil Andrej Karpathy (dříve šéf AI v Tesle a spoluzakladatel OpenAI) v lednu 2025. Popsal ho jako přístup, kdy „se úplně poddáte tomu pocitu, necháte to plynout a zapomenete, že nějaký kód vůbec existuje".

V praxi to znamená jediné: píšete zadání, ne kód. AI ho vygeneruje, vy ho otestujete, chyby řešíte dalším zadáním a vylepšujete pokyny ve stylu „uprav to hezčeji, ale zachovej funkci X". Samotný kód je vedlejší — jde o výsledek.

Zní to jako sci-fi, ale poslední rok je to běžná realita. Produkční kód takhle píšu už víc než rok a půl. A nejsem sám — i řada startupů přiznává, že většinu kódu jim dnes generuje AI.

Má to ale jedno velké „ale": vibe coding není procházka růžovým sadem. AI je jako šikovný junior, kterému ovšem nesmíte věřit slepě. Když nevíte, co dělá, dostanete kód, který je děravý, pomalý, nebo prostě nefunguje. Pojďme popořádku — tady je moje cesta.

Moje cesta: od pluginů ke Claude Code

1. Začátky: pluginy pro WordPress přes ChatGPT

Začínal jsem zhruba před dvěma lety. Dělal jsem tehdy hodně s weby na WordPressu a potřeboval k nim pluginy na míru — vlastní typy obsahu, napojení na API, šablony na míru. ChatGPT byl novinka, tak jsem ho otevřel a napsal: „Napiš mi WordPress plugin, který udělá tohle."

Výsledky byly rozpačité. Krátký plugin (jeden soubor, jedna funkce) zvládl rozumně. Jakmile ale šlo o víc souborů nebo složitější logiku, vracel zastaralé postupy, dávno opuštěné funkce a kód, který v aktuální verzi WordPressu prostě nefungoval. Naučil jsem se proto psát mu pořádné zadání — verzi WordPressu, které akce a filtry má použít a co má plugin dělat krok za krokem.

2. Vlastní stránky: skládání kódu přes chat

Pak jsem zkusil úplně jednoduché statické stránky. Žádné pluginy, rovnou malé weby — vstupní stránky, jednoduchá portfolia. S ChatGPT jsem to skládal po kouskách: „dej mi úvodní sekci", „teď přidej část s recenzemi", „doplň menu".

Tady mě dostala jedna věc: jak to celé drží pohromadě. Když jsem chtěl změnit barvu tlačítka, ChatGPT mi vrátil celý soubor znovu — jenže občas s drobnými změnami i tam, kde jsem nic nechtěl. Do projektu se mi tak postupně vkrádal nepořádek: jeden soubor psaný jedním způsobem, druhý jinak. Údržba byla utrpení. Co bych byl tehdy dal za nástroj, který ví, co je v ostatních souborech.

3. Přechod ke Claude

Pak jsem vyzkoušel Claude od Anthropicu. První dojem: lepší kód, lepší vzhled hned napoprvé, a hlavně chápe souvislosti. Když jsem řekl „udělej vstupní stránku pro tohle", dostal jsem moderní vzhled s rozumnými rozestupy, typografií i barvami — ne ten generický vzhled jak vystřižený z roku 2018.

Hlavní rozdíl oproti ChatGPT: Claude líp udrží nit. Když jsme na něčem dělali hodinu, pořád věděl, jaký styl jsme si na začátku nastavili, jak se jmenují proměnné a jakou strukturu držíme. ChatGPT mi občas ve třicáté minutě navrhl něco, co si protiřečilo s tím, na čem jsme se domluvili v desáté.

Pořád to ale byl chat. Pořád jsem kopíroval kód mezi prohlížečem a editorem a pořád jsem nevěděl, co vlastně z mého projektu vidí.

4. Z terminálu do aplikace a pak do Coworku

Pak přišel Claude Code — a tady to sedlo. Claude najednou vidí celý projekt, čte přímo soubory, sám je upravuje a ukládá verze. Konverzace už není „dej mi kód, zkopíruju si ho", ale „uprav tenhle soubor, přidej do něj tohle". Zpočátku jsem ho používal v terminálu. Jakmile ale vyšla desktopová aplikace, která má Claude Code rovnou v sobě, přešel jsem na ni — je to pohodlnější a mám všechno na jednom místě.

A poslední krok: jakmile se objevil Cowork, používám hlavně ten. Mám v něm nastavené svoje projekty a on sám upravuje soubory i databázi. Musím mu věřit a poctivě zálohovat — ale funguje to překvapivě dobře a hlavně efektivně. Z nástroje, kterému jsem diktoval kód, se stal parťák, kterému zadám záměr a on ho odpracuje.

Co jsem díky vibe codingu postavil

1. PražskéMuzikály.cz — kulturní portál, který reálně šlape

PražskéMuzikály.cz je kulturní portál o muzikálech. Původně běžel na WordPressu, ale na konci roku 2025 jsem ho postavil úplně znovu — na vlastním redakčním systému, který jsem celý navibecodoval. Do přehledné administrace jsem si pak poskládal moduly přesně tak, jak je potřebuju. Pro představu výběr toho, co tam je:

Marketing a komunikace

• vlastní e-mailingový nástroj — automatizace, vizuální builder newsletterů a A/B testování
• vlastní nástroj na push notifikace
• bannery a informační lišta
• podrobná analytika

Obsah

• vizuální pagebuilder pro stránky
• moduly článků, stránek a speciálních dynamických stránek
• správa menu — jiné na mobilu a na počítači, jiné pro přihlášené a nepřihlášené
• sidebary, patička, správa médií a SEO modul

Kultura a data

• správa divadel, představení, umělců a kalendářů termínů

Komunita

• uživatelské účty a přihlášení přes Google i Facebook
• hodnocení představení, komentáře, fórum a kvízy
• uživatelské články
• bodový systém a úrovně za aktivitu

Provoz a bezpečnost

• modul bezpečnosti, cookies — a spousta dalšího

2. RDY.cz — z jednoho zkracovače celá sada nástrojů zdarma

RDY.cz je úplně jiný druh projektu. Začínal jako obyčejný zkracovač odkazů — jedna jediná stránka na WordPressu, nic víc. Postupně jsem ho přestavěl na vlastní CMS a od té doby ho krok za krokem rozšiřuju: jednoduchý web s vlastní administrací, kam průběžně přidávám další nástroje. Zkracování odkazů zůstalo základem, kolem něj ale vyrostla celá parta nástrojů:

• Zkracování URL — původní funkce, na které celý web stojí.
• Uživatelské profily — každý má v profilu přehled svých zkrácených odkazů a u každého z nich i analytiku.
• Generování QR kódů — ke každému odkazu.
• Link in bio — rozcestník odkazů na jedné adrese, třeba rdy.cz/@prazskemuzikaly nebo rdy.cz/@zverac.
• SEO testy — rychlá kontrola stránky.
• UTM builder — sestavení odkazů pro měření kampaní.
• Formuláře — zatím nejnovější přírůstek.

3. Mycí-centra.cz — tři weby, jedna administrace

Mycí-centra.cz je web firmy, která staví mycí centra pro auta na zakázku. Původně to byly tři samostatné weby na WordPressu — česká, slovenská a maďarská mutace, každý s vlastní administrací i databází. A všechny tři jsem spravoval. Jak už to ale bývá, údržba tří oddělených webů ujídala spoustu času, tak jsem si celý projekt vymyslel znovu: jeden web se společnou administrací a databází pro všechny tři jazykové verze.

Funguje to skvěle. Každý web má pořád vlastní jazykovou mutaci i vlastní sitemapu, ale řídím to celé z jednoho místa — stačí přepnout záložku jazyka. Místo tří přihlášení a tří různých administrací jedno přehledné rozhraní.

4. Mobilní-kadeřnictví.cz — malý web postavený kolem rezervací

Mobilní-kadeřnictví.cz je menší a jednoduchý web — a hezky ukazuje, že stejný přístup funguje i ve zmenšeném měřítku. Postavil jsem ho od nuly na vlastním CMS, tentokrát v odlehčené verzi šité na míru potřebám malého webu. Srdcem celého webu je rezervační formulář.

Kolem rezervací je postavená i administrace:

• správa rezervací přímo v administraci
• e-mailové automatizace
• správa zákazníků
• opakované rezervace

K tomu klasická výbava: moduly článků a stránek, navíc moduly služeb, referencí a recenzí a jednoduchý kontaktní formulář.

5. Zveráč.cz — affiliate srovnávač a rádce pro chovatele

Zveráč.cz je affiliate agregátor ze světa zvířat — postavený, jak jinak, na vlastním CMS. Spojuje dvě věci dohromady: srovnávač cen a obsahového rádce pro chovatele.

Srovnávač a affiliate

• affiliate katalog a modul srovnávače cen
• automatické importy XML feedů z obchodů

Obsah a rádce

• rozsáhlé atlasy plemen — psi, kočky, koně a další
• rádce pro majitele domácích i hospodářských zvířat
• rozsáhlý blog a moduly článků a stránek s pagebuilderem

Marketing a provoz

• e-mail marketing s vlastním editorem newsletterů
• sidebary a reklamní bannery
• a nezbytná klasika: SEO, přesměrování, uživatelé, bezpečnost…

A tady přijde na řadu chytrá úspora práce: na stejném CMS, které jsem postavil, běží i moje další affiliate weby — třeba eBar.cz a FMAN.cz. Mají společné jádro, ale každý vypadá úplně jinak a má svoje moduly navíc: Zveráč atlasy plemen, eBar slovníček pojmů s vysvětlivkami a FMAN třeba „věšteckou kouli" jako rádce dárků na úvodní stránce nebo rozsáhlého průvodce karavaningem.

6. RealFree.cz + .sk — startup, který stavím od nuly

RealFree.cz (a slovenský RealFree.sk) je z téhle sestavy jiný případ — startup, který od loňska buduju úplně od začátku. Je to realitní portál, kde prodáte nebo pronajmete nemovitost bez provize realitce. Stojí, jak jinak, na vlastním unikátním CMS.

Co všechno takový portál musí umět:

• uživatelské profily, inzeráty a poptávky
• komunikaci mezi uživateli napřímo
• e-mail marketing a push notifikace
• blog
• a celou řadu dalších modulů v administraci, aby to celé šlapalo

Česká i slovenská verze přitom běží nad společnou databází.

A teď to hlavní, proč ho zmiňuju zvlášť: RealFree buduju celý sám — stejně jako všechno ostatní tady — a je to můj osobní test. Chci si na něm ověřit, jestli po těch letech v online marketingu dokážu rozjet úspěšný startup od úplné nuly. Jak to dopadne, můžete sledovat — a klidně mě podpořit. :)

Podrobněji jsem o RealFree.cz psal v samostatném článku.

A na stejném principu stojí i moje další projekty — třeba BIGG.cz (zpravodajsko-lifestylový magazín) — a řada dalších.

5 věcí, ve kterých je AI u kódu vážně dobrá

Tohle nejsou marketingové fráze — je to to, co mi po roce a půl reálně šetří čas. Bez příkras, i s tím, kde to má hranice.

1. Sundá ze mě těch nudných 80 % práce

Když v mém CMS zakládám nový modul — datový model, controller, výpis, formulář, validace — kostra je hotová za pár minut. To je přesně ta práce, kterou bych jinak hodinu odklepával a nic nového by mě nenaučila. Energii pak dám tam, kde má smysl: do těch 20 %, co rozhodují o tom, jestli věc bude dobrá, nebo jen funkční. A co je důležité — když AI vidí, jak mám napsané ostatní moduly, drží se mých konvencí. Nevznikne cizorodý kus kódu nalepený do projektu, ale něco, co zapadá mezi zbytek.

2. Provede změnu napříč celým projektem najednou

Tohle je podle mě nejvíc podceňovaná silná stránka. Přejmenovat jednu věc ve dvaceti souborech, sjednotit starý a nový způsob zápisu, protáhnout novou konvenci celým projektem — ručně je to otrava na hodinu a na třetím místě se stejně někde seknete. AI to projde celé, udělá to konzistentně a než cokoli potvrdím, ukáže mi přehled změn. Právě tady je rozdíl mezi „chatem, který radí" a nástrojem, který tu práci reálně odvede.

3. Překládá mezi technologiemi

Půlka mých projektů je vlastně migrace z WordPressu na vlastní CMS. A v tomhle je AI dobrá: vezme starou logiku a přepíše ji do mojí struktury, převede CSS do Tailwindu, starý kus HTML s kusem JavaScriptu na pořádnou komponentu. Nenahradí rozhodnutí, jak má věc vypadat a fungovat — ale tu mechanickou překladatelskou dřinu, která jinak žere hodiny, odpálí rychle a většinou správně.

4. Zorientuje mě v cizím (i ve vlastním půl roku starém) kódu

Vložím kus kódu, kterému zrovna nerozumím — klidně svůj vlastní, napsaný před půl rokem — a AI mi ho rozebere: co kde dělá, kde to navazuje, kde mám sáhnout, když chci něco změnit. U údržby a návratů ke starším projektům mi to reálně šetří hodiny bloudění. Je to jako mít po ruce kolegu, který si v klidu přečte celý projekt a pak mi ho vysvětlí — a nevadí mu to udělat počtvrté.

5. Udělá otravnou rutinu, kterou já odkládám

Strukturovaná data pro vyhledávače, regulární výrazy, jednorázové převody dat z jednoho formátu do druhého, testy, dokumentace, komentáře. Věci, které umím, ale pořád je odsouvám, protože jsou nudné. AI nemá ego ani náladu — udělá je hned, poctivě a bez chyb z nepozornosti, kterých se u nudné práce dopouštím já. A na rozdíl ode mě nepřestane v pět odpoledne.

5 věcí, které AI u kódu zatím nezvládá

A teď druhá strana mince — stejně na rovinu. Tohle jsou místa, kde se na AI spolehnout nedá a kde musí nastoupit člověk.

1. Sama nemyslí jako útočník (zatím)

Tohle je u běžné AI největší slabina. Zná učebnicové zranitelnosti — SQL injection, XSS — a ošetří je. Ale sama od sebe nehledá to, na co útočník reálně cílí: přístup k cizím záznamům přes pozměněné ID, souběžné požadavky, obejití obchodní logiky (třeba změnu ceny v košíku přes prohlížeč), chybějící ochranu u API. Když jí výslovně neřeknete „projdi to očima útočníka", díry tam nechá — a i pak je po ní potřeba kontrolovat. Proto si u každého projektu dělám samostatný bezpečnostní audit.

Hranice se ale posouvá rychleji, než bych čekal. Nejlíp jsem to viděl na Fable 5 — nejsilnějším modelu, který Anthropic vydal v červnu 2026 a po pár dnech k němu na pokyn vlády USA zase pozastavil přístup kvůli obavám z jeho schopností. To krátké okno jsem stihl využít a prověřit s ním bezpečnost všech svých projektů — a bylo poznat, o kolik dál takový model v hledání slabin je. Takže ano, dnes je bezpečnost slabina, kterou si musíte pohlídat sami. Ale dlouho to tak nezůstane.

2. Drží se zadání jen napůl

Když je úkol složitější, AI si ho ráda zjednoduší. Vrátí osekanou verzi, vynechá půlku požadavků a tváří se, že je hotovo. Musíte si po ní číst, porovnávat výsledek se zadáním a posílat ji zpátky: „tohle chybí, tohle jsi neudělal". Bez toho dostanete něco, co vypadá hotově, ale není.

3. Sebejistě tvrdí nesmysly

AI nemá ego ani pochyby. Když se splete, řekne to se stejnou jistotou, jako když má pravdu. Vymyslí si funkci, která neexistuje, navrhne řešení, které si samo protiřečí, a když jí předložíte špatný nápad, klidně ho odkývá. To znamená jediné: rozhodnout, co je správně, musíte umět sami — jinak vám s úsměvem schválí cestu do pekla.

4. U banalit dělá chyby, které zvládal i model rok a půl starý

Tohle mě dostává asi nejvíc. Na složitém úkolu AI zvládne věci, nad kterými zůstává rozum stát — a pak u úplné banality zaškobrtne. Když má po náročné práci přejít na něco jednoduchého, rozhodí stylování stránky, špatně poskládá tlačítka, rozbije layout, který předtím fungoval. Jsou to základní chyby, které stejně dobře zvládal model starý rok a půl. Občas mám pocit, že čím jsou modely chytřejší na složité věci, tím snáz jim utečou ty jednoduché. Takže i banální výstup si po AI musíte překontrolovat — nikdy nevíte, kde si zrovna kopne.

5. Paměť má jen takovou, jakou jí dáte

V obyčejném chatu je to slabina — co jste probrali minule, je pryč a každé nové okno začíná od nuly. Jenže ve chvíli, kdy jedete v Claude Code nebo Coworku, se to celé láme. Vedete si u projektu pár MD souborů — co ten projekt je, jak se v něm píše a kam míří — model si je na začátku načte a hned ví, na čem je. A kontextové okno je dneska u nejvyššího předplatného obří, řádově milion tokenů, takže toho udrží naráz spoustu.

Když se okno i tak zaplní, nic dramatického se neděje — kontext si znovu natáhne z těch souborů a jede se dál. Takže to dneska není o tom, co model neumí, ale jestli si tu kostru a směr poctivě sepíšete vy. Kam to celé míří, musí vědět člověk. Mít to po ruce ale model zvládne líp, než byste čekali.

Kdy si vibe codingem říkáte o problém

Nechápejte mě špatně — vibe coding nezvládne všechno a hlavně není pro každého. Pár situací, kdy bych do něj bezhlavě nešel:

• Když sami nevíte, jak má výsledek vypadat. AI vám vždycky něco vrátí a bude se u toho tvářit sebejistě. Jenže když nemáte vlastní úsudek, nepoznáte, že vás vede do slepé uličky — a tam se bez odbornosti zaseknete.
• Když to chcete celé hodit na AI a nekoukat jí pod ruce. „Postav mi to za mě" prostě nefunguje. Bez vedení, bez kontroly a bez jasného zadání z toho vypadne svinčík, který se pak opravuje hůř, než kdybyste začali znovu.
• U bezpečnostně citlivých věcí bez pořádného auditu. Přihlašování, platby, osobní údaje — to nepustím do provozu jen proto, že „to nějak chodí". Vždycky následuje samostatná bezpečnostní kontrola, ideálně tím nejsilnějším modelem, co je zrovna po ruce.
• Bez záloh a verzování. AI sahá rovnou do souborů i do databáze. Na rychlost je to paráda, ale musíte mít kam se vrátit, když něco rozbije. Bez záloh je to ruská ruleta.

Často kladené otázky

Je web postavený s pomocí AI horší než ten psaný ručně?

Není — pokud ho vede někdo, kdo ví, co dělá. AI je nástroj, ne autor. Kvalita pořád stojí a padá na člověku, který zadává, kontroluje a rozhoduje. Mizerný web umí vzniknout s AI úplně stejně jako bez ní; a stejně tak ten dobrý.

Je díky AI tvorba webu levnější?

Ano, ale nečekejte zázraky. Vývoj je rychlejší, takže se to promítne i do ceny — rozumně, řádově o desítky procent, ne o 70 %. Ten zbytek je čas, který padne na promyšlení, kontrolu a bezpečnost. Když vám někdo slibuje web za zlomek ceny „protože AI", ptejte se, co na něm osekal.

Není web od AI děravý a nebezpečný?

Bezpečnost není o tom, čím se kód píše, ale jestli si po sobě někdo posvítí. U každého projektu proto dělám samostatný bezpečnostní audit — to je věc, kterou samotné generování kódu nevyřeší, ať za klávesnicí sedí kdokoli.

Budu si web moct spravovat sám, nebo zůstanu na někom závislý?

Weby stavím na vlastním CMS bez licenčních poplatků a administraci dělám na míru — tak, abyste běžné věci jako texty, fotky nebo ceny zvládli sami. Žádné cizí systémy, za které se platí měsíční poplatky.

Naučím se vibe coding sám?

Na prototyp nebo hříčku klidně. Na ostrý web pro klienty ne — bez znalosti databází, bezpečnosti a provozu nepoznáte, kdy vám AI podstrčí blbost, a narazíte při prvním reálném provozu.

Závěrem: vibe coding je nástroj, ne náhrada

Po roce a půl a 16 projektech to vidím takhle: AI je výborný junior, který musí mít nad sebou seniora. Když máte odbornost, zrychlí vám práci třikrát až pětkrát. Když ji nemáte, dostanete kód, který funguje na 80 % — a posledních 20 % vás dožene.

Pro klienty mám jednu radu: když vám někdo nabízí „web jen pomocí AI" za poloviční cenu, ptejte se na reference, na to, jestli rozumí výkonu a jestli ošetřil bezpečnost. Díky AI by web měl zlevnit tak o 30–40 %, ne o 70 %. Ten zbytek je pojistka proti tomu, aby AI neudělala nějakou hloupost.

A za sebe: rok a půl s AI mi umožnil dělat projekty, které by dřív trvaly trojnásobek času. Zároveň mi to vrátilo respekt k tomu, co AI neumí — strategická rozhodnutí, hraniční případy, dlouhodobou údržbu. To zůstává na člověku.

Závěr je tedy jednoduchý: vibe coding tu zůstane. Otázka už nezní „kódovat s AI, nebo bez ní", ale „jak dobře s ní umím spolupracovat". A tahle dovednost bude v příštích letech stejně cenná, jako bylo umět hledat na Googlu kolem roku 2010.

Související čtení

• Jak funguje vlastní CMS — a co od něj čekat
• GEO — Generative Engine Optimization
• AI marketing průvodce 2026