Statek Dvorec drží naše rodina od roku 1932. Dnes ho vedeme ve třech a k tomu tu bydlí babička, která pořád peče nejlepší koláče v okolí.

Pradědeček tu choval krávy a vozil mléko do mlékárny ve Strážku. Za družstva jsme o půlku polí přišli a dům chátral. Vrátili jsme se v roce 1998, deset let opravovali a v roce 2012 poprvé otevřeli hosty.
Dnes hospodaříme na dvanácti hektarech, chováme kozy, ovce a drůbež a to, co vypěstujeme, buď zkrmíme, sníme nebo prodáme ze dvora. Hosté jsou dnes stejně důležití jako zvířata — a někdy i hlučnější.
Vaří, peče a plánuje, co se kdy zaseje. Pozná na dítěti hned, jestli má hlad nebo stesk — a pomůže obojímu.
Vstává ke zvířatům dřív než Ferda. Provede vás po statku a vysvětlí, proč se koza nesmí krmit chlebem.
Odpovídá na e-maily, vede dílny a školní programy. S ní si domluvíte termín i to, co má program obsahovat.
Nejsme bio a nepředstíráme to. Hnojíme vlastním hnojem, nestříkáme, co nemusíme, a zvířata mají celý den venku. Krmivo dokupujeme jen v zimě, jinak si vystačíme s tím, co vyroste tady.
Elektřinu z půlky vyrábíme na střeše stodoly, vodu máme z vlastní studny a odpad třídíme do posledního kelímku. Není to nic hrdinského — na statku to tak prostě dává smysl.
Co u nás koupíte