Penzion Javorka vedeme jako rodinu. Bez recepce, bez uniforem a bez čísel na dveřích místo jmen.

Dům jsme zdědili v roce 2004 a dva roky ho vlastníma rukama předělávali. Z původní chalupy zůstaly trámy, kachlová kamna a schodiště, které vrže pořád stejně. Všechno ostatní jsme postavili znovu — tak, aby se tu dobře spalo a dobře snídalo.
Prvního hosta jsme ubytovali v červnu 2006. Řada z nich se vrací každý rok a jejich děti, které si tu hrály na pískovišti, dnes vozí vlastní děti.
Vstává v pět, peče chleba a koláče a pamatuje si, kdo nesnídá vajíčka. Když si pochvalíte buchty, dá vám recept.
Opravuje, topí a nejraději radí s trasami. Zná každou pěšinu v okolí a ví, kde se dá po dešti projít suchou nohou.
Odpovídá na e-maily a telefony, obvykle do pár hodin. S ní se domluvíte na dřívějším příjezdu i na postýlce navíc.
Snídani podáváme do desíti. Když si chcete přispat, řekněte to večer a necháme vám ji přikrytou na stole.
Dřívější příjezd, pozdější odjezd, sušení bot, nabíječka na elektromobil — zeptejte se. Většinou to jde.
V jídelně praská v kamnech od října do dubna. Dřevo si štípeme sami a vodu ohřívá slunce ze střechy.
Žádná hlasitá hudba, žádné večírky. Kdo hledá klid, najde ho tady — a kdo ne, tomu doporučíme jiný podnik.


