Malá obec s dlouhou pamětí

Mlynář Havlíček si u studánky pod bučinou léčí bolavé klouby. Zpráva o „zázračné vodě" se roznese po kraji a k prameni začínají putovat první hosté. Pramen později dostane jméno po mlynářově ženě — Mariin.

Vrchnost nechává vodu poprvé odborně rozebrat a staví první lázeňský dům s dvanácti pokoji a vanovými koupelemi. Ve stejném roce je zachycen druhý, sirný pramen Otakar.

Lázeňští hosté složí ve veřejné sbírce peníze na dřevěnou kolonádu s obloukovými okny. Její tvar se od té doby nezměnil — a propsal se i do podoby tohoto webu.

Lázeňský provoz slábne, budovy slouží jako zotavovny. Prameny ale tečou dál a místní se o ně po celou dobu starají svépomocí.

Obec získává lázeňské domy zpět do svého majetku a začíná je po částech opravovat. Vrací se pitná kúra i první promenádní koncerty.

Na jaře končí generální oprava střechy kolonády. Sezónu zahajujeme průvodem, svěcením pramenů a plnou kolonádou — jako před sto lety.