Jonáš Dvorský
Fotit jsem začal kvůli dědovi
Po dědovi mi zůstala stará Praktica a krabice negativů. Když jsem je poprvé prohlížel, došlo mi, že fotky jsou jediný stroj času, který funguje. Od té doby ho stavím jiným lidem.
Vystudoval jsem něco úplně jiného, ale foťák vyhrál. Jedenáct let fotím svatby, portréty a firmy. Pořád mě baví, že žádné dva dny nejsou stejné — jednou svatba na hřebeni Krkonoš, jindy portrét ředitelky banky, která se „nikdy nefotí" a nakonec si focení užije.
Fotím na dvě těla Canon R6, s sebou vozím záložní blesky, karty i baterie. Večer po svatbě zálohuju na tři různá místa — za jedenáct let jsem neztratil jedinou fotku.