Kapitola první
Jak dům vyrostl
(1906–1908)
Když se na jaře 1906 začalo na Korunní třídě kopat, byly Královské Vinohrady nejrychleji rostoucím městem v Čechách. Parcelu koupil vinohradský stavitel Josef Záruba a dům postavil podle návrhu architekta Aloise Čermáka — žáka pražské techniky, který měl slabost pro geometrickou secesi a nerad plýtval ozdobou tam, kam není vidět.
Stavba trvala necelé dva roky. V květnu 1908 se do domu stěhovali první nájemníci: do přízemí zubní lékař s ordinací, do pater úředníci zemské banky, učitelská rodina a vdova po císařském radovi, o níž domovní kronika poznamenává jen tolik, že „chovala kanáry a platila přesně“.
Kapitola druhá
Za první republiky
Dvacátá léta byla pro dům zlatá. Vinohrady se staly dobrou adresou nové republiky a Korunní 89 to nesla s patřičnou vážností: domovník pan Vosáhlo leštil mosazné kliky každou sobotu, ve vestibulu svítil lustr na plyn i elektřinu a v domě fungovala jedna z prvních telefonních hovoren v ulici.
Z té doby se dochovala mozaiková dlažba ve vestibulu, kované zábradlí s motivem kaštanových listů a klecový výtah, který jezdil — s přestávkami a vlastní hlavou — až do roku 2022. Pamětníci tvrdí, že nejrychleji jel vždycky v pátek.
Kapitola třetí
Dlouhé půlstoletí
(1939–1989)
Válku dům přečkal bez zásahu, zato poválečné dekády mu daly zabrat. Po znárodnění připadl bytovému podniku, velké byty se dělily příčkami a údržba se scvrkla na to nejnutnější. V šedesátých letech dostala fasáda břízolitový kabát, který měl „sjednotit uliční frontu“ — a na půl století schoval štuky i kartuši s letopočtem nad vchodem.
Dům ale držel. Zdi z plných cihel, poctivé stropní trámy a měděné svody, na které tehdy nikdo nesáhl jen proto, že byly moc vysoko — to všechno mu pomohlo dočkat se lepších časů v překvapivě dobré kondici.
Kapitola čtvrtá
Návrat vlastníkům
(1991–dnes)
V roce 1991 se dům vrátil v restituci dědicům stavitele Záruby a o jedenáct let později byl rozdělen na jednotky. Vzniklo společenství vlastníků — osmnáct domácností a jedna ordinace — které od té doby dům spravuje samo a po svém: bez spěchu, zato důkladně.
Nejdřív přišla na řadu střecha, pak fasáda, po ní výtah. Jak šly opravy za sebou, ukazuje časová osa na úvodní stránce. A protože starý dům si vždycky řekne o něco dalšího, na rok 2026 chystáme výměnu dvorních oken — tentokrát i s hlasováním nanečisto, aby si každý mohl udělat obrázek předem.
Drobnosti, které máme rádi
- Kartuše s letopočtem 1908 nad vchodem — po odstranění břízolitu se v roce 2019 objevila prakticky netknutá.
- Původní zvonková deska s vyrytými jmény prvních nájemníků. Necháváme ji na místě, zvoní se ale už na novou.
- Mozaika ve vestibulu s monogramem „JZ“ — stavitel Záruba se uměl podepsat i podlahou.
- Hák na lustr v průjezdu, na kterém o adventu visí věnec. Nikdo neví, k čemu sloužil původně, a nikomu to nevadí.