Když tiskárna Grafia v roce 2017 zavřela, zůstal po ní suterén s betonovou podlahou, šesti sloupy a skvělou akustikou. Dva roky jsme vynášeli šrot, pak jsme přestali uklízet a začali hrát. Sloupy jsme nechali — herci se s nimi naučili počítat.
Nemáme oponu, šatnu ani orchestřiště. Máme tribunu na lešenářských trubkách, šedesát sedaček z vyřazeného kina a devadesát míst k stání. A program, do kterého se vejde činohra vedle post-punku.
Foyer je bývalá expedice — u baru s betonovou deskou se potkává publikum s herci, protože jiná cesta ven prostě nevede. Čepujeme lokální pivo, děláme pořádné kafe a limonádu z rebarbory podle receptu, který nikomu nedáme.
Sedm herců, žádný šéf. Hrají současné texty a vlastní autorské věci — Konec parády je jejich třetí inscenace a první, na kterou se stojí fronta.
Každé druhé úterý rozehrávají témata z lístků od baru. Doma neprohráli už rok a půl, což je při jejich stylu spíš zázrak.
Líheň komiků pod vedením Ondry Vrzala. Dva sloty každého večera patří nováčkům — někteří se už na plakátech objevují sami.