Dvě stě let stříbra, olova a dřiny. Příběh dolu, který dal Hlubínu jméno i obživu.
Horníci razí první štolu svaté Barbory na stříbronosné žíle Marie. Ruda se zpočátku vozí koňskými potahy do hutě v Podlesí.
Těžařstvo zahajuje hloubení hlavní jámy. Důl dostává jméno Barbora — po patronce horníků, jejíž soška dodnes stojí v cáchovně.
Starou žentourovou těžbu nahrazuje parní těžní stroj. Klec zvládne vytáhnout osm horníků z třetího patra za devadesát vteřin.
Vrchol těžby. Na Barboře fárá přes šest set horníků a hlubínská ruda pokrývá desetinu tehdejší produkce olova v zemi.
Poslední směna vyjíždí 20. prosince. Ložisko je vytěžené, čerpadla se zastavují a čtvrté patro pomalu zatápí spodní voda.
Po šesti letech práce dobrovolníků se Barbora otevírá veřejnosti. Od té doby sfáralo na třetí patro přes půl milionu návštěvníků.
V expozici ve správní budově najdete cáchovní známky, výplatní knížky, fotografie posledních směn i nahrávky pamětníků. Většinu předmětů darovali sami hlubínští horníci a jejich rodiny.
Pokud máte doma památky po předcích, kteří na Barboře fárali, ozvěte se nám — sbírku stále rozšiřujeme.
Důlní mapy a knihy těžařstva jsou uloženy v okresním archivu. Badatelům rádi zpřístupníme kopie map třetího patra a evidenci směn z let 1907–1968 — stačí se předem ohlásit.